Připravujeme

Markéta Mališová: Arnošt a vycházkový kuře

V roce 2026 tomu bude sto let, kdy se narodil významný český prozaik Arnošt Lustig, jehož prozaické knihy Démanty noci, Ulice ztracených bratří, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a další patří k významným dílům poválečné české literatury. V posledních letech Lustigova života vzniklo unikátní přátelství mezi ním a spisovatelkou Markétou Mališovou. Spolu napsali několik knih, spolu pracovali v Nakladatelství Franze Kafky, spolu cestovali a dělili se o vzácné okamžiky posledních let autorova života. Markéta Mališová nyní napsala o všem, co se od Arnošta Lustiga za ta léta dozvěděla - o jeho tvorbě, životě, názorech, četbě, přátelích i životních polemikách. Vzniklo jedinečné svědectví, které nemohl napsat nikdo jiný než ona. Nikdo jiný se nedostal tak blízko k vzniku nových Lustigových próz, k práci na nových vydáních próz starých, k jeho soudům o světě a lidech. Kniha Markéty Mališové je kultivovaná, střídmá, a přitom nabitá fakty, která jsou pro českou literární paměť nenahraditelná.

Jan Zábrana: Disiecta membra (Výbor)

Název Disiecta membra dal básník a překladatel Jan Zábrana (1931–1984) svým deníkovým zápiskům z let 1970 až 1984. Tyto texty tvoří jedno z nejdůležitějších a literárně nejpůsobivějších svědectví o životě v tehdejším Československu. Zábrana v nich velmi otevřeně zachycuje zničující dopad třicetileté politické zvůle na svou rodinu, českou společnost a kulturu. Zápisky obsahují též pronikavé úvahy o literatuře, lidské odpovědnosti a osobní integritě člověka. Přítomný svazek vybírá ze zápisků Disiecta membra – deníkového celku, poprvé vydaného jako součást obsáhlého dvousvazkového výboru Celý život – nejdůležitější vzpomínkové a úvahové texty. Nabízí tak čtenáři koncentrovaný vstup do myšlenkového a tvůrčího světa autora, jehož reflexe neztratily ani po desetiletích nic ze své syrovosti a naléhavosti.

Co chci a budu dělat? Budu psát, třeba jen málo, třeba jen útržky a nesouvislé záznamy, ale nebudu psát ani jediné slovo předem kastrované tak, aby prošlo cenzurou. 1974

Literatura je paměť lidstva. Proto s ní mají takové potíže a stálé nepříjemnosti tyrani všeho druhu, policejní státy, které se prohlašují za socialistické, a dokonce i pouzí lháři a hlupáci. 1973