Připravujeme

Tašo Andjelkovski: Holina

Čtvrtá básnická sbírka Taša Andjelkovského, jehož prvotina Spálov, vydaná v nakladatelství Torst, byla oceněna Magnesií Literou, má všechny vlastnosti jeho poezie předchozí: maximální slovní úspornost, práci se zámlkami a tichem, existenciální rozměr, vážnost. Nový zde je monotematický charakter knihy: sbírka je cele věnována památce jedné milované ženy. Na minimálním prostoru, minimem slov dosahuje autor nebývalé působivosti. Smrt je zde autorovi i čtenáři na dosah. Byla láska, byla blízkost, byla bolest, byl nejednoduchý, těžký život. A najednou není nic. Zbyl jen prázdný, vybydlený prostor – holina.

Larisa Bogoraz: Sny paměti

Larisa Bogoraz (1929–2004) byla jednou z účastnic slavné demonstrace proti invazi do Československa 25. srpna 1968 na Rudém náměstí. V procesu s demonstranty byla odsouzena ke čtyřem letům vyhnanství. Od počátku šedesátých let a pak i po odpykání trestu byla jednou z ústředních postav hnutí, které později vešlo ve známost jako hnutí disidentské. V devadesátých letech několikrát navštívila Českou republiku, a přesto v češtině nalezneme jen málo materiálů o její osobě. Ostatní účastníci demonstrace (s výjimkou Babického a Deloneho) poskytli rozsáhlé bilanční rozhovory, které byly vydány knižně (v knize Za vaši a naši svobodu). Gorbaněvské, Fajnbergovi, Litvinovovi a Bajevové byla udělena nejrůznější vyznamenání. O demonstraci byla vydána kniha Natálie Gorbaněvské Poledne. Vyšla též vzpomínková kniha básníka Vadima Deloneho Portréty v ostnatém drátu. Kniha Sny paměti zaplňuje citelný dluh. Své vzpomínky, které sepisovala více než deset let, Larisa Bogoraz nedokončila. V jejím počítači se zachovaly desítky fragmentů. Výbor z nich uspořádal do knihy vydané v roce 2009 charkovským nakladatelstvím Prava ljudini Jevgenij Zacharov. Výbor celku textů nic neubírá. Zacharov vybral fragmenty postihující stěžejní momenty autorčina života a zvolil jejich chronologické řazení. České vydání je překladem Zacharovova výboru doplněného o několik fragmentů vybraných syny Larisy Bogoraz Alexandrem Danielem a Pavlem Marčenkem. Poprvé do knihy zařazujeme fotografie z rodinného archivu. Do češtiny knihu přeložila Michaela Stoilova.

Petr Chudožilov: Smutné bahenní prase (Vzpomínky, sny, lamentace)

Kniha vzpomínek Petra Chudožilova není souvislým chronologickým vyprávěním, ale shrnuje velké množství pointovaných povídek, jež psal sám život. Je výpovědí autorské i lidské zralosti. Vypovídá o osmdesáti letech lidského života i o novodobých českých dějinách, jakož i o autorových ruských kořenech a životě v exilu ve Švýcarsku. Chudožilov píše velmi čtivě a vtipně, je však i břitkým a nesentimentálním pozorovatelem. Jeho kniha přináší velké množství závažných historických faktů, postřehů a zjištění. V rámci současné české prózy jde o knihu zásadního významu. Petr Chudožilov (* 1943) je významný český prozaik, jehož prvotina Kapři v kvetoucích trnkách byla jednou z nejoblíbenějších prozaických knížek konce šedesátých let. Na jejich konci byl Chudožilov redaktorem Literárních novin. Od počátku sedmdesátých let nesměl ve své vlasti publikovat. O jeho životě v sedmdesátých letech, jakož i o životě celé komunity tehdejších zakázaných spisovatelů, přátel, bohémů a dobrodruhů vypovídá jeho dokumentárně velmi cenná próza Lahvová pošta. V polovině normalizace odešel Petr Chudožilov do Švýcarska, kde pokračoval v psaní. Jeho tvorba se obohatila o nové žánry - pohádky, knihy pro děti, eseje a fejetony.

Ladislav Jehlička: Křik Koruny svatováclavské (2. vydání)

Kniha přináší úplný soubor publicistiky významného českého katolického esejisty, překladatele a politického vězně ze 70 a 80. let. První vydání této knihy vyšlo v Torstu v roce 2010, ale dnes je již zcela nesehnatelné. Kniha shrnuje samizdatovou knihu Křik koruny svatováclavské, studie a eseje publikované pouze časopisecky v exilu či samizdatu a práce (zejména aforismy) dochované v rukopisech. Doplněna je jmenným rejstříkem a ediční poznámkou. Kniha, psaná s typickým Jehličkovým smyslem pro humor, zachycuje významnou podobu jednoho z proudů novodobého českého myšlení, jak ji čtenáři mohli poznat například v knize nakladatelství Torst Spor o smysl českých dějin 2. (1938-1989). Široká čtenářská veřejnost zná Jehličkovy překlady děl Alexandra Dumase a řady jiných autorů, například Marka Twaina, Maxe Picarda a dalších.

Martin C. Putna: Oni poslední Římané

Nová obsáhlá kniha Martina C. Putny navazuje na předchozí linii jeho literárně-historické tvorby spjatou s antikou. Po knize o Órigenovi a po svazku Řecké nebe nad námi přichází Putna s třetí knihou, tentokrát obsáhlejší a zásadnějšího významu. Řekové i Římané; pohané i křesťané; literáti i teologové; literatura a krajiny kolem Středozemního moře – nejde o učebnici ani slovník, nýbrž o živého a čtivého průvodce po kultuře a myšlení pozdní antiky, a současně po hlavních provinciích Římské říše. Na vybraných osobnostech a textech autor dokladuje vývoj této epochy v čase i prostoru. Od prvního až do šestého století, od Hispánie a Británie až po Sýrii a Egypt. V netradičním kontextu se ukážou autoři českému čtenáři alespoň trochu známí (Petronius, Plútarchos, Marcus Aurelius, Julián Apostata, Jeroným, Augustin a další), a vedle nich budou představeni autoři téměř neznámí (Flavios Filostratos, Ausonius, Prudentius, Synesios, Nonnos, Arator a další). Putna pojednává i o autorech ze skupin jakoby okrajových – o Židech či Koptech. Kniha nabízí velmi konkrétní a detailně podložené pohledy do posledních šesti staletí antické kultury. Je doplněna rozsáhlým jmenným rejstříkem, anglickým summary a obrazovou přílohou. Prof. Martin C. Putna (* 1968 v Písku) je český literární historik a kritik, překladatel, editor a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Vydal více než dvacet pět odborných knih a edic zásadního významu. Dlouhodobou pozornost věnuje zejména české katolické literatuře, antické kultuře a kulturním projevům religiozity různých národů. Odborně působil též na řadě univerzit v zahraničí.

Milena Slavická: Dopisy Virginii

Pátá prozaická kniha Mileny Slavické je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky psaný formou fiktivních dopisů psaných anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat. Slavická mistrovsky pracuje s aluzemi a mnohovýznamovostí. Text je literárně vytříbený, s hlubokým filosofickým a existenciálním přesahem. Je introspektivní, meditativní a intertextuální – odkazuje mimo jiné na literární, filosofické a historické myšlení takových osobností, jako byli Hannah Arendtová, Simone Weilová, Klaus Mann, Sylvia Plathová další. Rukopis osciluje mezi subjektivními reflexemi a dialogy a úvahami nad dějinami 20. století. Prozaička a historička umění Milena Slavická (* 1949) působila jako kurátorka výstav současného českého a zahraničního umění a jako editorka a vydavatelka knih, katalogů a sborníků. Je autorkou knih UB 12 a Flug-Entfernung-Verschwinden. Konzeptuelle Moskauer Kunst. V nakladatelství Torst jí vyšly prozaické knihy Povídky jamrtálské, Hagibor, Ona a Na Betáni.

Eva Zábranová: Chtíč

Po svém debutu, vzpomínkové knížce Flashky (Praha, Torst 2014), vydala Eva Zábranová (* 1964 v Praze) povídkovou knížku Cesty (Praha, Torst 2015). Zachytila v ní cesty nereálné i skutečné, cesty k poznání, za pochopením a porozuměním. Její třetí kniha Chtíč je koláží textů divokých, svědeckých i provokativních, dějových i úvahových a zběsilých. A též osobně, mezilidsky a společensky kritických.