Třešňák: Mám pořád sbaleno (rozhovor)

Lidové noviny, 3.5.2005

Ondřej Horák

Někdejší disident a exulant Vlastimil Třešňák (1950) tento týden oslavil pětapadesáté narozeniny. Ze svého uměleckého „pětiboje“ uplatnil v poslední době téměř vše – vydal knihu obrazů 49+1, hudební nahrávku Inventura a nyní román Melouch.

LN Co říkáte současné situaci na české politické scéně?

Naštěstí jsem během Grossovy krize dostal od sousedky Mileny Hübschmannové knihu Moudrá slova starých Romů, což jsou cikánská přísloví a pořekadla. Je tam jedno, které se na současnou situaci hodí: „Hovno neschováš, kdybys ho cylindrem přikryl.“ Příhodné se mi taky zdá: „Než mu podáš ruku, spočítej si prsty.“

LN Ve vašem novém románu Melouch je narážka na Klausův relativizující projev z 28. října loňského roku a na ocenění režiséra Otakara Vávry. Jste rozčarovaný z toho, že Václava Havla vystřídal právě Václav Klaus?

Václav Klaus není můj prezident! Jsem poddaný švédského krále Karla Gustava. Ten neťuká na dveře s emblémem třešní.

LN Co jste po návratu z emigrace čekal?

Já jsem přijel v červnu 1990 a čekal jsem, že to euforické období bude nějak pokračovat. Jenže pak zase na důležitá místa nastoupili lidi s mentalitou ometáků a pomocné stráže veřejné bezpečnosti.

LN Přispěla k vašemu zklamání i soudní rozhodnutí, týkající se potrestání estébáků, kteří vás šikanovali?

Samozřejmě. Svědčil jsem jako poškozený u dvou soudů – první byl s jistým Josefem Kafkou, druhý s Obzinou a spol. Oba skončily pro ty soudruhy podmínkami, pro mě ztrátou času a iluzí .

LN Fungují naše soudy dobře?

V mých očích ne, pracují pomalu, málo razantně. Jinými slovy něco jako Knoflíková válka: Kdybych to byl býval věděl, tak bych do toho nešel.

LN Téměř to zní, jako byste nejraději zase emigroval.

Já mám pořád sbaleno. Mě tu drží pár přátel, čeština a jedna ženská.

LN Máte rozmyšleno, kam byste zamířil?

Za Rozvadov. Pak už je to jedno.

LN Jak jste vůbec prožíval emigraci?

Nedávno jsem s přáteli mluvil o nejhezčích úsecích svého života a emigrace byla na druhém místě.

LN Co bylo na prvním?

Puberta.

LN Jak se vám líbil nedávný rozhovor s Vladimírem Mertou v Reflexu, kde velmi ostře zhodnotil všechny folkaře?

Výborné! Moc se mi to líbilo! Souhlasím! Jen se plete v tom, že já bych někdy hrál I. M. Jirousovi na festivalu.

LN On vás tam ale také zahrnuje mezi „zvané a nezvané hradní šášuly“

... Ano, pamatuju si na to dobře, má pravdu.

LN Takže s příchodem prezidenta Klause jste ztratil možnost být „hradním šášulou“.

Na Hrad jsem byl zván několikrát, ale šel jsem tam až ve chvíli, kdy jsem věděl, že Václav Havel ve funkci končí. Říkali jsme si: „Hergot, je to naposled, pojďme tam taky spolykat nějaké chlebíčky.“ Mně se tam líbilo asi tak, jako kdybych seděl s Václavem Havlem a přáteli třeba v hospodě U města Hamburku. Jen tam halt poletovali nějací zlatí slavíci...

LN A jak je na tom tedy ten český folk?

To nevím, protože to nesleduju. Ale co se týče Vladimíra Merty, tak byl teď na křtu naší nové desky, a když jsme hráli, tak vztyčoval palec nahoru.

LN Ukazuje vám něco o dnešní české společnosti třeba spor Vondráčková versus Rejžek? Co byste k tomu řekl?

Moudrá slova starých Romů... „Hovno neschováš...“

LN Oboustranně?

Ne. Souhlasím se zrzkem.

LN Co je teď vaším „melouchem"? Psaní, hraní, skládání, malování či fotografování?

Jedno s druhým. Před měsícem mi zahajovala výstavu obrazů z knihy 49+1 Olga Sommerová a podotkla, že jsem nenakreslil žádnou ženu. Odpověděl jsem, že ženy kreslit neumím. V 70. letech jsem nakreslil pouze Petrušku Šustrovou a potom ještě Marii Terezii. Oboje na zakázku. Teď jsem si ale slova Olgy Sommerové vzal k srdci a nesměle začínám chlapem a ženskou: Bonnie a Clyde... Ten pětiboj mi ale vyhovuje. Jednou mám víc chuť na to, jindy zas na to druhé.

LN Psaní textů pro Pražský výběr a k muzikálu Excalibur vás taky bavilo?

Ano. Považuju Pavlíčka, Střihavku, Steigerwalda a Morávka za slušné lidi, takže jsem to krkolomně zkusil. Ono textování v češtině není legrace, třeba pět dlouhých slabik za sebou. Dokázal jsem to: Já mám rád tvůj drát. Jenže proč by měl někdo mít rád tvůj drát, že ano? Teď na Inventuře třeba mám: „Dávejte si bacha, jak kapitán Achab.“ To je blbost, co? To by mi možná záviděl i Ivan Mládek.

LN Ivan Mládek je, co se českých písňových textů týče, vaše meta?

Není. Tou je Vladimír Merta.

LN Ostatně i ve vaší próze vidím vliv písňového textu. Jsou tam také refrény.

Možná to bude tím, že v počítači se velice snadno kopíruje... Měl jsem takový starý počítač, který neměl stránkování, takže jsem pak nakladateli Viktoru Stoilovovi předal disketu s hotovým románem, a ten se té délky zhrozil. Teď už ale mám novější počítač, který stránkuje, takže proto je Melouch kratší. Ještě k tomu opakování: dělám to proto, že když člověk ve středu večer u mé knížky usne a ve čtvrtek odpoledne chce číst dál, tak abych mu připomněl, co se stalo, aby se nemusel vracet.

LN To je princip seriálu a televizních hlasatelů, kteří říkají, co se stalo v minulém díle...

Cha... no, to je fakt.

LN Budou ještě pokračovat osudy dvojice pan Prag a pan Moritz, která se objevila již ve třech vašich prózách?

Pan Václav Martínek alias Moritz je vděčná postava. Vloni, jak řádila v Praze Cow Parade, před svým oblíbeným lokálem také sestavil svou krávu – z červenobílých prken, která se staví kolem výkopů. Ještě než mu rozbili hubu a krávu dělníci, kteří do výkopu následně spadli, stačil se s tou krávou vyfotit. Poslal mi to jako pohled. Adresa zněla: „Vlastimil Třešňák za hřištěm v tý vesnici před Davlí.“

LN Váš román Melouch ale naopak vyznívá dost hořce.

Já jsem se taky u psaní příliš neusmíval. Ne, že bych se pořád jen mračil, ale od sedmnácti jsem chtěl dělat „pěkné věci" – The Pretty Things, ovšem kvůli všem těm domovnicím, pomocníkům a tajemníkům to nešlo. Kdybych to byl býval věděl, tak bych se byl nenarodil. Neříkám, že je můj život zpackaný, ale mohl být o trochu lepší. A když už, raději bych si ho zpackal svépomocí.

Ondřej Horák