Petra Hůlová: Cirkus Les Mémoires

Sever.cz, 21.11.2005

Lucia Soldátová

Neděste se! Nechystám se vám nutit recenzi klasického francouzského románu z devatenáctého století, ač to tak podle názvu může vypadat. Cirkus Lés mémoires je totiž román české autorky a věřte nebo ne, současná česká literatura může být zatraceně povedená a inovativní. Nebo alespoň mně osobně tak romány Petry Hůlové připadají.

New York, současný svět, východ versus západ, globalizace, ztracené sny, beznaděj, naděje, mládí, stáří, záhady života, problémy imigrantů, střety kultur, lidská sexualita, homosexualita, multikulturalita, adaptace na nové prostředí... Stěžejní téma románu mladé autorky se velmi těžko určuje. Petra Hůlová totiž v knize Cirkus Les Mémoires postihuje všechny vyjmenované aspekty, a ještě něco navíc. Kniha nastiňuje příběhy několika hlavních hrdinů různého věku a národnosti. Sleduje tři generace exulantů, jejichž životní osudy se v New Yorku buď přímo spojí, nebo alespoň na čas protnou.

Ramid pochází z jakéhosi východního státu, respektive z malé vesničky. Žil tu s matkou, jež má mystické schopnosti, vidí ve snech budoucnost a pomáhá ženám řešit jejich problémy a noční můry. Ještě před synovým narozením Sula ví, že Ramid jednoho dne odejde a domů už se nevrátí. V šestnácti letech ho tedy nechá odletět za svým bratrem do newyorského Bronxu. Kniha sleduje jeho příjezd na americký kontinent, cesty, které podniká a vyvrcholení jeho života v podobě setkání s Terezou.

Ramid je postava, která v díle propojuje všechny ostatní. Postavy imigrantů starší generace, která je už plně inkorporována do amerického způsobu života, okrajové postavy, které odráží jinou než pozitivní stranu zaslíbené země – chudáky, bezdomovce, ale i Američany-vesničany, co mají těžký, prázdný život a k imigrantům se chovají vstřícněji než vyšší newyorská vrstva, mladší imigranty, co se nepřijeli schovat před režimem své země, ale přišli „dobýt“ Ameriku. Ramid představuje východ, jeho kulturu, chápání světa, ale i člověka, který poznává západní svět, aniž by hodnotil, srovnával, pouze ho přijímá a snaží se ho pochopit nebo spíš uchopit.

Tereza je Češka. Do Ameriky přijíždí v současnosti, je mladá, chce se uchytit jako fotografka a má pocit, že v USA to půjde lépe než v Praze. Přijíždí plná nadějí, které ji ale opouští už během několika prvních hodin na půdě státu New York. Bloumá, setkává se s mladými „freecoolíny“, respektive s těmi, kteří se snaží být těžce mimo střední proud, odsuzují mainstreamovou kulturu, považují se za alternativní. Další postavy tvoří v podstatě dva kruhy (jeden okolo Ramida, druhý okolo Terezy), které se navzájem prolínají a to nejenom v rovinách prostorových, ale také časových.

Časovou i prostorovou rovinu autorka často střídá, dokáže se v nich ale neztratit a dovést čtenáře k zážitku, který se dá přirovnat k jízdě na horské dráze – nahoru, dolů, dokola, pozpátku a jsme zase na začátku, ale plni nových dojmů a pocitů, to vše pouze za cenu mírného točení hlavy.

Psychologie postav, kterou autorka vykresluje pomocí jazyka, myšlenkových pochodů a krátkých příběhů zdánlivě mimo hlavní strukturu textu, je bezpochyby další autorčinou silnou stránkou. Právě skrze hloubku postav totiž dokáže čtenáři přiblížit svůj pohled na současný svět, na jeho složitost, často nesmyslnou protichůdnost, tajemnost, mysticitu i pragmatičnost, dichotomii východu a západu. Současné sociální, ekologické, ekonomické, ale i gendrové problémy jsou zde nastíněny s lehkostí, neotřelostí, přitom ale s dostatečnou hloubkou.

Jazyk, který autorka používá, může být pro někoho překážkou. Starší generace si mohou stěžovat na jeho pokleslost, nespisovnost, nestrukturovanost. Mladší generace mohou naopak vidět nevýhodu ve složitých větných konstrukcích, v délce souvětí, v absenci uvozovek při přímé řeči a v nedostatečném rozlišení dějových linií. Pokud si ale na jazyk zvyknete, po několika prvních stranách zjistíte, že byl pro tento typ vyprávění nejlepší volbou. Vtáhne vás totiž do děje a umožní vám pohybovat se v něm klouzavě, jako se cirkusový akrobat pohybuje po lanech u stropu šapitó.

Cirkus Les Mémoires je již autorčinou třetí knihou. V roce 2002 vydala Petra Hůlová román Paměť mojí babičce, v roce 2004 pak novelu Přes matný sklo. Hůlová vystudovala mongolistiku a kulturologii. Její poslední román vznikl za autorčina ročního stipendijního pobytu ve Spojených státech.